Autor článku: PhDr. Radomír Malý
Toto tvrzení je samozřejmě silné, ale logicky odůvodněné. Nejen v zahraničí, ale i u nás existují spolky obětí údajného zneužívání ze strany kněží nebo církevních zaměstnanců, kauza sexuálního zneužívání a jeho krytí ze strany hierarchie se používá běžně jako beranidlo proti biskupům, kteří se neprojevují tak, jak by si přála mainstreamová média (např. proti arcibiskupovi Graubnerovi v souvislosti s nedávným případem kněze M. O. Váchy), objevuje se i ve spojitosti s kritikou nedávné smlouvy České republiky s Vatikánem.
Jedná se o podvodný, zákeřný a sprostý útok satanových pohůnků na Boží zjevení, pravdy víry a její nositelku – Katolickou církev, jež má být tímto způsobem diskreditována především ve své důvěryhodnosti. To je cílem veškeré mediální kampaně masmédií o tzv. sexuálním zneužívání a je tristní, ba přímo odpuzující, že církevní reprezentace odpovídá převážně s hrbatou pokorou jako „zmoklá slepice“ tam, kde je nutno udeřit na buben.
Co je na této mediální propagandě špatné a nemravné? Na to není těžké přijít. Především, že se zcela ignoruje eventualita podvodu a pomluvy. Již řadu let média „odhalují“ případy z doby před několika desetiletími i před pár lety, kdy kněží nebo katoličtí laičtí vychovatelé v církevních zařízeních údajně pohlavně zneužívali – většinou homosexuálně – mladistvé. Nezavíráme oči před realitou, některé tyto případy se skutečně udály a žel, mnozí biskupové hráli roli „mrtvého brouka“, místo řešení problému pouze provinilého kněze přeložili jinam, aby tam pokračoval ve svém hnusném jednání. To neobhajujeme, naopak kategoricky odsuzujeme bez ohledu na to, jestli je pachatelem kněz nebo bezvěrec.
Jenže tato mediální kampaň vůbec nepřipouští druhou stranu mince – to, že mnoho podvodníků vydávajících se za údajné „oběti zneužívání“ se chce obohatit tučným odškodným, které církevní úřady vyplácí. Jestliže mainstreamové sdělovací prostředky totálně ignorují takovou eventualitu, potom se jedná o záměrnou a cynickou manipulaci a je konsternující, že katolíci se bojí na toto poukázat.
Pokud se mluví o obětech zneužívání, pak je ovšem vhodné a spravedlivé mluvit také o obětech vylhaného a pomlouvačného udání. Nevím, kterých by bylo více, kdyby bylo možno provést objektivní srovnání. Náš web publikoval před lety případ australského kardinála George Pella (srn. článek ze dne 17.1.2023 „Kritika Františkova pontifikátu ze strany kard. Pella…“), který strávil dlouhé měsíce ve vězení, než australský Nejvyšší soud konstatoval jeho nevinu. Ani to však odpůrcům Katolické církve nestačilo. Když zemřel, házeli při pohřbu mnozí na jeho rakev bláto a kamení a nenávistně řvali: „Shnij v pekle, ty prase!“ Když se tedy vyžaduje omluva ze strany Církve pro oběti zneužívání, potom já se ptám: Kdo se z druhé strany omluví kardinálu Pellovi a mnoha dalším?
Námi výše vzpomenutý článek připomíná také kauzu vídeňského kardinála Hanse Hermanna Groera, další oběti sprosté mediální pomluvy, jenž už jako důchodce musel odejít do klášterního ústraní kvůli obvinění jednoho bývalého chovance internátu v Hollabrunu (při promlčené trestnosti) v 70. letech, jehož byl tenkrát ředitelem. Nic přitom nespáchal. Psychicky nemocný muž Hartmann, který na něho podal žalobu, ho i poté, co se měl údajně na něm dopustit nemravného skutku, žádal o duchovní pomoc a vedení. Ke svému křivému svědectví byl v 90. letech donucen dle vlastní výpovědi jistými neznámými lidmi, kteří mu vyhrožovali.
Zajímavé je, že kardinál Groer, když byl ještě ve funkci, propustil z arcibiskupské kurie vysokého úředníka, jenž se netajil svým členstvím v zednářské lóži. Rakouští publicisté Ildefons Fuchs a Gabriele Wasteová uvádějí též nápadnou okolnost, že nejvlivnější rakouské bulvární deníky Kurier a Kronenzeitung v 90. letech publikovaly desítky hrůzných údajných „svědectví poškozených“ o domnělých „prasárnách“, které s nimi Groer provozoval. Všichni oznamovatelé ale chtěli být anonymní. Tvrdili podle jmenovaných deníků, že svá jména zveřejní až před soudem, přitom ale každý v Rakousku věděl, že žádný soud nikdy neproběhne, protože případ je promlčený. Bulvár si zkrátka a dobře všechno vymyslel, aby mohl Groera zlikvidovat. Chování rakouské hierarchie až na malé výjimky (biskup Kurt Krenn), která prý dospěla „k morální jistotě“ o Groerově vině, bylo přímo ostudné, především vídeňského kardinála Christopha Schoenborna.
Ještě mnohem více bylo však prostých kněží, obětí pomluv o zneužívání. V Irsku někdy kolem r. 2010 zemřel po několika mrtvicích kněz neustále ostouzený v médiích jako zneuživatel, svým biskupem suspendovaný. Nevydržel tuto mediální štvanici. Až teprve po jeho smrti se ten, kdo jej žaloval, přiznal, že si všechno vymyslel. A nemusíme chodit až tak daleko. I u nás na severní Moravě byl před lety postaven jeden kněz mimo službu na základě žaloby bývalého ministranta o zneužívání. Později se ale žalobce přiznal, že si vše vykonstruoval. Proč investigativní žurnalistika nepátrá i po těchto případech falešného udání? V USA podle zjištění několika svědomitých právníků až polovina žalob pro zneužívání duchovním před –x– lety je vymyšlených, poněvadž se tady nabízí bohaté odškodné.
A nemusí tady hrát roli ani vidina navýšení vlastního konta odškodným. Psychická porucha, snaha zviditelnit za každou cenu své ego – to mohou být také motivy, jež vedou některé osoby k vylhaným žalobám. Některým ani není jasné, co vlastně je a co není zneužívání. Před lety na slovenského řeckokatolického biskupa Milana Chautura podala žalobu bývalá žačka, že ji ještě jako nezletilé děvče zneužíval. Při podrobnějším výslechu však vyšlo najevo, že ji pouze pohladil po vlasech. To by potom musel být ze zneužívání obviněn i sám Pán Ježíš, o němž v evangeliích čteme, že bral děti do náruče.
Když objektivně zvážíme i tato fakta, tak je jasné, že biskup, když za ním kdosi přijde, že farář kdesi v Horních Divákách jej před lety jako ministranta zneužíval, nemůže okamžitě zvolat: „Ten lump! Já ho hned suspenduji.“ Tak si totiž spolky údajných obětí zneužívání nejspíš představují, že by měl biskup konat. Jenže takto nejedná šéf žádné instituce, když se taková žaloba vyskytne, je proti veškerému principu spravedlnosti věřit od prvopočátku pouze jedné straně bez jakéhokoliv důkazu. Věc je jasná teprve tehdy, až se vyskytnou minimálně dvě na sobě nezávislá svědectví. Nota bene biskup ani nemá k dispozici žádný orgán činný v trestním řízení, proto jednal naprosto správně kardinál Dominik Duka, když žalobcům říkal: „Obraťte se na policii!“ Nic jiného dělat nemohl a lze se jen divit, že někteří lidé ze spolku „Někdo ti uvěří“ to nedovedou pochopit. Teprve až bude biskup mít trestní spis od policie nebo státního zastupitelství, může podniknout proti danému knězi odpovídající kroky.
Toto je výňatok. Pre prečítanie celého článku prosím navštívte portál Apologie Církve, www.apologie.info. Uverejnené so súhlasom autora a správcu webu.